
Na dnešní den – 18. listopadu – připadají v Olomouci, Prostějově a Přerově tyto historické události, milníky a osobnosti:
Olomouc
- 1805 (Předvečer bitvy u Slavkova a carská armáda) – Kolem 18. listopadu 1805 procházely Olomoucí a jejím okolím hlavní síly ruské a rakouské armády v čele s carem Alexandrem I. a císařem Františkem I., kteří zde soustředili vojska před osudovým střetem s Napoleonem u Slavkova.
- 1989 (Vznik stávkového výboru a mobilizace studentů) – Den po brutálním potlačení demonstrace na pražské Národní třídě probíhala 18. listopadu 1989 na olomouckých vysokoškolských kolejích (zejména na Envelopě a Neředíně) horečná jednání. Studenti Univerzity Palackého zformovali první stávkový koordinační výbor a začali sepisovat prohlášení na podporu pražských kolegů, čímž se Olomouc prakticky okamžitě připojila k Sametové revoluci.
Prostějov
- 1989 (Zapojení divadelníků a HaDivadla) – V sobotu 18. listopadu 1989 dorazily do Prostějova zprávy z Prahy a herci tehdejšího HaDivadla (které tehdy působilo v Prostějově v sále Klubu pracujících) začali rušit běžná představení a nahrazovat je diskusemi s diváky, což odstartovalo revoluční dění ve městě.
- 1998 (Symboly okolních obcí) – Dne 18. listopadu 1998 udělil předseda Poslanecké sněmovny PČR oficiální obecní znaky a vlajky hned několika historickým obcím prostějovského regionu (např. Pivín, Vícov, Brodek u Konice či lázeňská Skalka).
Přerov
- 1914 (Zatčení odbojové skupiny) – 18. listopadu 1914 zasáhla rakouská vojenská policie proti skupině místních mladých mužů v čele se Slavomírem Kratochvílem za tisk a šíření protistátních tiskovin zesměšňujících monarchii a armádu. Událost dodnes patří k nejvýznamnějším odbojovým momentům města za 1. světové války.
- 1989 (Nádraží jako informační uzel) – Během víkendu 18. listopadu 1989 se přerovský železniční uzel stal klíčovým místem pro šíření necenzurovaných informací; vlakvedoucí a studenti přiváželi z Prahy první letáky, kopie studentských prohlášení a videozáznamy, které se ještě ten večer začaly šířit mezi občany a do okolních podniků.
Na 18. listopadu připadá ve všeobecném římskokatolickém kalendáři:
- Posvěcení římských bazilik sv. apoštolů Petra a Pavla – nezávazná památka připomínající posvěcení obou slavných vatikánských a římských bazilik postavených nad hroby apoštolských knížat.
V martyrologiu a jednotlivých řeholních kalendářích se dnes připomínají také:
- sv. Filipína Duchesne (1769–1852) – řeholnice ze Společnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, misionářka v Severní Americe, která zakládala školy a pomáhala domorodým indiánům (kteří ji nazývali „Žena, která se stále modlí“).
- sv. Odo z Cluny (cca 879–942) – druhý opat slavného kláštera v Cluny a vůdčí osobnost clunyjské reformy řeholního života.
- sv. Roman z Antiochie (z Cesareje) († 303) – jáhen a mučedník za pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem.
K dnešnímu dni (18. listopadu) se váže několik zajímavých událostí z habsburských dějin:
- 1307 – Legenda o Vilému Tellovi
Podle švýcarské národní tradice a kronik právě 18. listopadu 1307 donutil krutý habsburský zemský správce (fojt) Hermann Gessler rebelujícího Viléma Tella sestřelit kuší jablko z hlavy vlastního syna. Tato událost (byť zčásti legendární) se stala symbolem odporu švýcarských kantonů proti habsburské nadvládě. - 1738 – Vídeňský mír (konec války o polské dědictví)
Ve Vídni byl podepsán definitivní mírový traktát mezi habsburskou monarchií (císař Karel VI.) a Francií. Měl zásadní dopad na habsburskou dynastii:- František Štěpán Lotrinský (budoucí manžel Marie Terezie) se musel vzdát svého rodného Lotrinska ve prospěch svrženého polského krále Stanislava Leszczyńského.
- Jako kompenzaci získal František Štěpán Toskánské velkovévodství, čímž vznikla nová větev dynastie – Habsbursko-lotrinská.
- Francie na oplátku garantovala Pragmatickou sankci, která později umožnila Marii Terezii nastoupit na trůn.
- 1908 – Generální stávka a nepokoje v Terstu
V souvislosti s bouřlivými oslavami 60 let vlády Františka Josefa I. a tehdejší anektovanou Bosnou vyvrcholilo 18. listopadu 1908 v Terstu (hlavním přístavu monarchie) napětí mezi italskými iredentisty a loajálními rakouskými úřady, což vedlo k rozsáhlým srážkám a zásahu císařského vojska.
