Narodil se 12. listopadu 1896 v Jaroměřicích nad Rokytnou jako syn četnického závodčího a amatérského hudebníka Antonína Poláčka a Anežky rozené Pšenčíkové. V roce 1897 se rodina přestěhovala do Strážnice. Zde poznal krásu lidového umění a zvyků. Byl hudebně nadaný a nesmírně vnímavý. Významně jej ovlivnili primáš hudecké kapely Jan Ráček, řídící učitel Josef Úlehla, učitel hudby Hugo Nossek, sběratel písní Hynek Bím a přítel a spolužák Jan Horný. Do Strážnice také zajížděl legendární primáš Samko Dudík se svou muzikou z Myjavy.

V letech 1907–1915 studoval na strážnickém gymnáziu. Zároveň hrál na basu a na cimbál se studentském orchestru. Po maturitě odešel studovat do Vídně Vysokou školu zemědělsko-lesnickou. Po roce studií narukoval na vojnu a na frontě byl i zraněn. V letech 1919–1924 studoval v Praze práva. Také zde se věnoval své velké zálibě. Naplnění našel ve Slováckém krúžku. Po absolvování studií působil jako konceptní úředník u soudu v Uherském Hradišti a u Zemského soudu v Brně. V červnu 1929 odešel do Prostějova, kde působil jako vyšší úředník městské správy a později jako ředitel městských úřadů.

Nadále se však věnoval folklóru. Spolupracoval s Československým rozhlasem a natáčel lidové písně. Zajížděl do Brna, kde hrál ve Slováckém krúžku. V roce 1936 mu vyšel tiskem první díl Slováckých pěsniček. Tento díl se dočkal celkem šesti vydání. V dalších letech vyšly  díly dva až sedm.

V Prostějově se aktivně zapojil do hudebního života. Byl violoncellistou v Orchestrálním sdružení, kde pomáhal uměleckému vedoucímu Vladimíru Ambrosovi. Byl velkým propagátorem lidové písně a poradcem folklorních souborů. Upravoval pro ně písně ve vícehlasech a učil je nové. V letech 1950–1966 byl členem souboru Mánes jako cimbalista a vedoucí pěvecké složky. Byl jednatelem Klubu přátel umění v Prostějově, členem Okresního a Krajského poradenského sboru pro lidové písně a tance, spolupracovníkem Okresního vlastivědného muzea v Prostějově a Krajského vlastivědného muzea v Olomouci.

Po odchodu do předčasného důchodu v roce 1950 měl na svoje záliby mnohem více času. Začal proto jezdit po vesnicích a sbírat hanácké písně. Dokázal tak, že Haná má krásné lidové písně, které jsou po stránce hudební plně srovnatelné s ostatními moravskými regiony. Navštívil přes čtyřicet pamětníků a zaznamenal přes 1 500 hanáckých lidových písní a přes 500 umělých, většinou kramářských, náboženských a vlasteneckých. Věnoval se také rektorským koledám a špalíčkovým legendám. Některé upravil a vyšly jako Lidové písně z Hané (1957) a Čtyři lidové písně hanácké z Prostějova (1957). Výsledkem byly vydané zpěvníky Lidové písně z Hané I. Prostějovsko (Brno 1966) a Lidové písně na Hané II. Prostějovsko a Kojetínsko (Kroměříž 1975). Druhý díl knihy vyšel zásluhou manželky Růženy Poláčkové, která pečovala o jeho pozůstalost.  V roce 2011 vyšly knihy Lidové písně na Hané I., II. v nakladatelství Albert Boskovice. V roce 2010 vyšel III. díl knihy Lidové písně z Hané, který obsahoval dalších 450 písní z pozůstalosti sběratele uložené v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR v Brně a v Muzeu Prostějovska v Prostějově. Všechny tři svazky edičně připravil a vydal jeho syn Ing. Jan Poláček.

Jan Poláček zapisoval také lidové pověsti a pohádky. Část z nich vyšla tiskem pod názvem Plomnovšti kapři (vydalo Muzeum Prostějovska v Prostějově v roce 2008). V roce 2018 vyšel sborník Jan Poláček, sběratel lidových písní. Jeho editorem byl Zbyněk Žůrek a vydal jej z. s. Folklorum v Olomouci jako třetí svazek edice Osobnosti lidové kultury na Hané. Jsou zde uveřejněny příspěvky šesti autorů a zároveň i ukázky z Poláčkových deníků.

Etnograf Miroslav Chytil v příspěvku Hanácké období Jana Poláčka napsal: „Jan Poláček zůstává skromně za svým dílem, jako by ho kryla široká křídla lidové písně. Své poslání viděl ve sběratelské práci. V jeho zájmu o lidovou píseň bylo něco bytostně hlubokého. Byla to touha po porozumění mezi lidmi, po zjevení životní pravdy. Svět lidových písní byl pro něj světem, kde vládla pravda a upřímnost, kde faleš neměla místo. Takovým člověkem byl i on sám.“

JUDr. Jan Poláček zemřel 10. března 1968 v Prostějově a jeho ostatky jsou uloženy v arkádovém kolumbáriu na městském hřbitově. Jeho památku připomíná v Prostějově pamětní deska na domě v Budovcově ulici č. 2, kde bydlel, název ulice a místo posledního odpočinku.

Zdroj text i foto:Hana Bartková, kronikářka města