Narodila se 27. října 1926 v Prostějově v domě Hanačka 2 rodičům stavebnímu inženýrovi Vladimíru Součkovi a Růženě rozené Kadlčíkové. Tento dům nechal postavit její dědeček stavební inženýr a stavitel Václav Souček v letech 1902–1903. Inspirací mu byly pražské stavby ve stylu neorenesance od architekta Antonína Wiehla a potom i přestavba prostějovského zámku, na které se podíleli architekt Vladimír Fischer a akademický malíř Jano Köhler

Dům má tedy stejné autory a vlastní stavbu realizoval Václav Souček. Rohový dům zasahující do ulic Hanačka, Pod Kosířem a Rejskova je tak trochu pohádkový. Najdeme na něm bosovaná nároží, štíty, kovové žerdě s praporky, arkýř, portál se sloupy s iónskými hlavicemi, věž s lucernou a fresky, sgrafita i ornamenty od Jano Köhlera.

Vyrůstala v kulturně založené rodině. Rodina Součkových byla spjatá s hudbou, literaturou a amatérským divadlem. V sousední části domu s vchodem z Rejskovy ulice, kde bydlela rodina její tety Ludmily Škrobalové, se nacházel známý Škrobalův salón, který ve třicátých letech navštěvovala řada osobností prostějovské kultury. Její otec Vladimír Souček byl majitelem stavební firmy a vynikajícím odborníkem na stavbu mostů, ale také amatérským hudebníkem, violoncellistou, geologem, milovníkem přírody a spolupracovníkem prostějovského muzea. Rodinnými přáteli byli akademický malíř Jano Köhler a hudební skladatel a dirigent Vladimír Ambros.

V letech 1937–1945 studovala na prostějovském gymnáziu a v roce 1945 úspěšně maturovala ve třídě třídního profesora (pozdějšího významného jazykovědce a etymologa) Františka Kopečného. Navštěvovala hodiny klavíru u Vladimíra Ambrose. Vladimír Ambros jí věnoval klavírní skladbu Rozloučení. Je autorkou libreta k jeho opeře Maryla napsané podle stejnojmenné povídky Aloise Jiráska.  Ambrosova opera o pěti dějstvích z roku 1951 měla premiéru 10. října 1953 v Olomouci a 13. října 1953 v prostějovském divadle. Režisérem byl Karel Jermek a dirigentem Iša Krejčí.

21. července 1948 se provdala za Ivo Hrubana (1922–1991), který po studiích vysoké školy pracoval v Součkově stavební firmě a potom byl pedagogem a docentem na stavební fakultě VUT v Brně a předním odborníkem na železobetonové skořepinové konstrukce.  Další její osudy jsou spjaté s Brnem, ale do svého rodného města se ráda vracela, za rodinou i přáteli.  Dokonce se chtěla do domu Hanačka po restitucích vrátit.   Nakonec však vzhledem k věku a k náročným opravám a údržbě už toto nerealizovala. Dům byl prodán a bydlela nadále v Brně. O historii a architektuře domu napsala stať Osamělý výhonek české renezance v Prostějově (dům Hanačka 2) uveřejněnou ve Zpravodaji Muzea Prostějovska v Prostějově č, 2, 1991, str. 40–44.

V domě Součkových bydlel v mládí se svými rodiči dramaturg, překladatel a redaktor Sergej Machonin. Ve své knize Příběh se závorkami (Alternativy) také na Evu Hrubanovou Součkovou vzpomínal. Při své návštěvě v roce 1993 v jejím bytě v brněnských Žabovřeskách (Zborovská ulice 33) ji popsal jako krásnou, přísnou, šedovlasovou dámu, která si zároveň zachovala něco dívčího a zároveň si vypěstovala velice vyhraněnou názorovou nezávislost a fyzický vznos.

„Čte v duchu rodinné tradice klasickou českou literaturu a zároveň oblíbené francouzské a jiné světové básníky v zelenavě zešeřelém pokoji. Mluví několika jazyky, má blízko ke kulturám, které poznávala s manželem na cestách včetně čínské kultury.  Je obklopena desítkami obrazů, knihami, předměty a vzácnostmi, jak se za dlouhý čas uložily v onom prostoru, plném zašlého času vůně a vyrovnaného klidu,“ uvedl ve své knize Sergej Machonin. Napsala i vzpomínky na otce a Součkův rod. Je velká škoda, že nevyšly tiskem.

Eva Hrubanová zemřela 8. července 2005 ve věku 78 let v Brně.

Zdroj text i foto: Hana Bartková, kronikářka města