Narodil se 16. srpna 1849 v Paloníně u Mohelnice v rolnické rodině Fabiána Vrtala a Terezie rozené Dokoupilové. V roce 1871 absolvoval studia na německém gymnáziu v Olomouci.

Zúčastnil se také řady akcí českých studentů, především ve sdružení Uměna. Následně studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a navštěvoval i přednášky na Filozofické fakultě. Byl členem a činitelem různých spolků – spolku moravských studentů Radhošť, Moravské besedy, Akademického čtenářského spolku a právnického spolku Všehrd, kde pracoval v národohospodářském kroužku a účastnil se diskusí pod vedením Albína Bráfa. 

Po studiích vykonal roční praxi u pražského zemského soudu. Nebyl však přijatý na místo auskultanta (justičního čekatele), proto nastoupil do advokátní praxe. Stal se koncipientem v advokátní kanceláři Tomáše Černého, pozdějšího starosty Prahy. Svůj volný čas opět věnoval spolkové činnosti. Pracoval například ve Spolku stenografů, kde získal stupeň komorního stenografa v obou zemských jazycích a pořizoval zápisy z jednání zemských sněmů v Praze a Brně a z jednání pražské rady. Pod vedením Tomáše Černého získal cenné odborné znalosti, ale také praktické zkušenosti z veřejného života. 

Od 1. července 1877 působil jako advokátní koncipient v advokátních kancelářích Aloise Pražáka a Františka Aloise Šroma v Brně.  Mladý právník a vlastenec zde rozšířil své znalosti i pole své působnosti a zároveň mu moravské záležitosti byly bližší. Situace zde nebyla snadná, a i ve vlastním táboře Čechů probíhaly rozpory včetně roztržky mezi mladočeskou a staročeskou stranou. Také v Brně působil aktivně. Byl jednatelem Českého čtenářského spolku, Kuratoria pro zřízení české školy a Dobročinného komitétu dam. Společně s Antonínem Krondlem a Rudolfem Hanákem založil v Brně Český těsnopisný spolek. S Brnem se rozloučil na podzim roku 1882 na schůzi Českého čtenářského spolku, kde jeho zásluhy ocenili advokát a politik Josef Tuček, historik a archivář Vincenc Brandl a školní rada Vincenc Prousek. V listopadu 1882 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Litovli. Také zde rozvinul organizátorskou činnost. Obnovil činnost Besedy a Sokola. 

5. února 1885 přišel jako český advokát do Prostějova. Téhož dne byl přivítán na schůzi sboru starostů okresu Prostějov, kterou řídil Josef Hoch. Společně s Karlem Vojáčkem působil v české menšině obecního výboru jako člen právního a finančního odboru.  Pracoval v městských volebních záležitostech a na podzim roku 1891 hájil u správního soudu ve Vídni s Jindřichem Strossem českou stížnost. Od počátku české správy města (1892) byl členem městské rady a vedl školský referát. Členem obecního výboru byl až do své smrti v roce 1916. Zasedal ve školních radách a správních radách vodárny a elektrárny. Dále byl členem správní rady městské spořitelny, továrny na hospodářské stroje F. & J.  Kovářík a zakládajícím členem Družstva pro stavbu spolkového domu. Vrcholem jeho politické činnosti byla práce poslance říšské rady v letech 1907–1911 za obvod Morava 10 (Olomouc, Prostějov). Politicky byl členem staročeské strany (její moravské odnože Moravské národní strany na Moravě, později Katolické strany národní na Moravě).   

12. května 1891 uzavřel v Prostějově sňatek s Leopoldinou Weigelovou (*14. 11. 1869), dcerou továrníka a výrobce lihovin Ernesta Weigela z domu U Bílé labutě na náměstí Františka Josefa č. 28 (nyní T. G. Masaryka). V manželství se jim narodily dcery Ludmila a Marie. Alois Vrtal si nechal v roce 1910 vybudovat letní vilku na Stražisku č. 24.  V roce 1928 ji vdova Leopoldina prodala bratranci Karlu Wichterlovi. 

JUDr. Alois Vrtal byl těžce nemocen. V roce 1914 mu musela být amputována pravá noha. Zemřel 30. srpna 1916 ve věku 67 let na Stražisku. Poslední rozloučení se konalo 1. září 1916 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Prostějově a na městském hřbitově. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce Neumannových v centrální části Městského hřbitova v Prostějově „U Kříže“. 

Patřil k Vojáčkově generaci politiků kolem Josefa Vrly, Josefa Waita, Jindřicha Strosse a Josefa Kolovrata. Byl oceňován jako dokonalý řečník, zkušený právník, muž obětavé práce pro národ a také jako příjemný a milý člověk. V historii Prostějova je jeho jméno zapsáno na čestném místě a vděčně na něj vzpomínáme. 

Hana Bartková, kronikářka města