Narodil se 31. července 1876 v domkářské a malorolnické rodině v Čelčicích jako nejstarší z deseti dětí. Byl velmi nadaný a splnil přání maminky a jako nejstarší syn se stal knězem. V roce 1896 maturoval na gymnáziu v Brně. Zde jej výrazně ovlivnili jeho učitelé spisovatel a sběratel lidových písní František Bartoš, historik František Šujan a básník katecheta Vladimír Šťastný. Bohosloveckou fakultu absolvoval v roce 1900 a 29. června téhož roku byl vysvěcen v Brně na kněze.

Potom působil jako kaplan a farář v Nových Hvězdlicích u Bučovic, Šardicích u Kyjova a Křižanovicích u Slavkova.  V březnu 1937 odešel s podlomeným zdravím do penze. Bydlel v Prostějově v ulici Pod Kosířem u svých sester Žofie a Josefy a rodiny nejmladšího bratra prostějovského advokáta JUDr. Martina Dohnala.

Byl významným literátem. Zájem o literaturu u něj podnítil strýc Vilém Tomáš Dohnal, řeholník v augustiniánském klášteře na Starém Brně. Měl velkou knihovnu a František jej často navštěvoval. V době brněnských studií udržoval kontakty s historikem a archivářem Vincencem Brandlem a řeholníky augustiniány Tomášem Šilingrem, Františkem Bařinou a benediktýnem Pavlem Juliem Vychodilem. Sledoval současnou literaturu, především tvorbu lumírovců. V době studií byl členem literární jednoty Růže Sušilova. Spřátelil se s Karlem Dostálem Lutinovem a básníkem Jakubem Demlem a přidružil se k hnutí Katolické moderny. Ovládal několik jazyků. Kromě řečtiny a latiny to byla němčina, francouzština, polština, dánština a norština.

 Svoje studie a překlady uveřejňoval v revui Katolické moderny Nový život. Publikoval dále v Hlídce, Vlasti, Literárních listech a Meditaci. Vydával časopis Obzor. V roce 1913 byl u založení Družiny literární a umělecké v Olomouci. Působil jako člen výboru a místopředseda družiny a člen redakční rady literární revue Archa.

Napsal několik sbírek duchovní poezie, například Zklamané touhy, Píseň o stříbrných mořích, Z tvého psaltéria. Literární kritikou je ceněna jeho prvotina Zklamané touhy.  Psal recenze a věnoval se dílu Adama Mickiewicze. Opíral se o názory křesťanských filozofů Ernesta Hello a Léona Bloye.  Své studie a články často uveřejňoval pod pseudonymem František Léman nebo pod šiframi F.D. , -al, Lmn. Jeho literární eseje a kritiky vyšly knižně: Studie a profily I., II, Poutníci a trosečníci absolutna. Rozsáhlé je jeho překladatelské dílo. Překládal díla Johannese Jörgensena, Paula Verlaina, Stéphana Mallarmé, Friedricha Wilhelma Webera a Maurice Maeterlincka. Psali o něm Vilém Bitnar, Oldřich Svozil, Martin C. Putna a František Všetička.

Konzistorní rada a arcibiskupský rada Leopolda Prečana P. František Dohnal zemřel 28. července 1956 v Prostějově a 31. července 1956, v den svých nedožitých 79. narozenin, byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově. Tento poutník absolutna spí svůj věčný sen vedle hrobu svého literárního druha a přítele Karla Dostála Lutinova. Prostý hrob obklopený zelení dotváří plastika Poutník na konci cesty od akademického sochaře Jana Třísky.

Foto: podobizna F. Dohnala.

Zdroj text i foto: Hana Bartková, kronikářka města