Narodil se 8. května 1946 v Lokti nad Ohří. Dětství a mládí prožil ve vesnici Krajková u Sokolova. V roce 1964 maturoval na tehdejší dvanáctileté střední všeobecně vzdělávací škole v Sokolově.  Duchovní autoritou jeho života byl dominikán, filozof a autor řady knih o filozofii, psychologii a etice Metoděj Habáň.  Koncem padesátých let působil jako správce farnosti v Chlumu Svaté Maří a mnohdy zastupoval faráře v Krajkové.  Právě tam se s ním jako ministrant setkal a zrodilo se mezi nimi přátelství na celý život.

Po studiích na dvanáctiletce odešel na radu svých pedagogů studovat do Olomouce. Důvodem byla skutečnost, že by mohl po absolvování dostat umístěnku do západních Čech a vrátit se tak domů.  V letech 1964–1969 studoval na Filozofické fakultě UP v Olomouci obor český jazyk a dějepis.  Zde zažil události obrodného procesu a pražského jara 1968.  21. března 1968 hovořil z balkonu olomoucké radnice na manifestaci vysokoškolských studentů. Volali tehdy po návratu profesora J. L. Fischera na univerzitu. Na katedře historie poznal historiky zvučných jmen a vynikající odborníky – profesory Ladislava Hosáka a Zdeňka Kristena, z mladších historiků Jaroslava Horejska, Libuši Hrabovou, Jana Navrátila a Miloše Trapla. Na bohemistice to byli Oldřich Králík a František Kopečný.

Václav Kolář byl pomocnou vědeckou silou na katedře historie, kde tehdy vznikl Kabinet regionálních dějin shromažďující materiál k novodobým dějinám obcí Moravy a Slezska. Jezdili tam odborníci z praxe i pamětníci. Setkal se zde s Vojtěchem Medkem, který mu umožnil poznat problematiku lidové strany. Jeho zasvětitelem do tajů historie byl odborný asistent Miloš Trapl, který vedl semináře o politickém systému první republiky. Stal se jeho vzorem a starším přítelem a často se setkávali. Mimo jiné při práci na dějinách Prostějova, na kterých se profesor Trapl podílel jako předseda redakční rady.

Po vojenské službě nastoupil kantorskou dráhu. Působil krátce na Učňovské škole v Litoměřicích, na Automobilové průmyslovce v Bruntále a na Dvouleté důstojnické škole ve Vyškově. V roce 1972 zakotvil jako středoškolský pedagog na Střední průmyslové škole oděvní v Prostějově, kde učil až do roku 1991. V letech 1991–1994 učil na Gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově a v letech 1994–2010 byl ředitelem Reálného gymnázia a základní školy města Prostějova. Jako pedagog a ředitel se hluboce zapsal do myslí a srdcí žáků a spolupracovníků. Oceňovali jeho velkorysý a lidský přístup, laskavost, důraz na mravní hodnoty, moudrost, charisma, smysl pro humor a empatii.

Velmi významná byla jeho práce na poli veřejném. V letech 1990–2017 byl zastupitelem města (po sedm volebních období). Byl členem kulturní komise, oddávajícím a členem komise pro nákup uměleckých děl. Jako člen prostějovské pobočky Masarykovy společnosti se podílel na obnově pomníku T. G. Masaryka v Prostějově (odhalen 27. října 1998). Byl spoluautorem sborníku Osudy sochy (Vydalo město Prostějov v roce 1999). Působil v redakčních radách publikací o Prostějově: Prostějov  –  dějiny města I., II. díl  (Prostějov 1999, 2000), Prostějov na starých pohlednicích (Prostějov 2002), Prostějov v malbě, kresbě a grafice (Prostějov 2004) a Sto let prostějovské radnice (Prostějov 2014).

Významná je také jeho publikační činnost zahrnující recenze knih, články, medailóny osobností, doslovy, úvodníky apod. Uveřejňoval je především na stránkách revue Štafeta (v letech 1975–2002 byl členem redakční rady) a v Prostějovských radničních listech. Jeho velkou láskou byla filozofie, a právě v této oblasti výrazně přiblížil život a dílo prostějovského rodáka, filozofa a zakladatele fenomenologie Edmunda Husserla. Významné osobnosti filozofie zpracoval v učební příručce Stručné dějiny filozofie (Nakladatelství Aquarel Prostějov 1994).  Jeho svět tvořila literatura, historie, inspirativní poezie, lidové písně, knihy Dobrého díla Josefa Floriana i výtvarné umění.

Zemřel po krátké a těžké nemoci 15. dubna 2017 v nedožitých jednasedmdesáti letech. Poslední rozloučení se konalo 20. dubna 2017 v kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově. V roce 2014 mu byla u příležitosti Dne učitelů udělena Cena za mimořádný přínos v oblasti rozvoje prostějovského školství. 30. října 2017 mu zastupitelstvo města Prostějova udělilo Čestné občanství Prostějova in memoriam.

Jeho přítel a emeritní ředitel Městské knihovny v Prostějově Miloš Kvapil mu ve sbírce Zvony osudy věnoval vzpomínkovou báseň Václav: Pan učitel/ Pan profesor/ Dobře vyškolený/ Vždy přátelský/ Plný otázek a pochopení/Hbitý debatér/ O věcech každodenních trampot/ I vertikálních nejistot/ Měli jsme se setkat/ Nějak se to nepodařilo/ Odešel/ Poodešel na důležitější schůzku/ Patrně/ Ne patrně/ Zcela jistě

Foto: V. Kolář

Zdroj text i foto: Hana Bartková, kronikářka města