26. dubna uplynulo 109 let od událostí označovaných jako hladové bouře či hladové demonstrace. Ty si v našem městě vyžádaly třiadvacet mrtvých a osm desítek zraněných.
Co předcházelo těmto tragickým událostem?
V Evropě zuřila již třetím rokem tzv. velká válka – dnes známá jako 1. světová válka. Zásobování potravinami vázlo. V Prostějově se začínaly šířit různé fámy, například o zrušení mimořádných přídělů potravin určených pro těžce pracující, nebo o nedostatku uhlí na zimu. Tyto zprávy přivedly k budově okresního hejtmanství 25. dubna 1917 odpoledne shromáždění dělníků a dělnic z Wikovky a konfekčních továren. Jejich deputaci přijal okresní hejtman Josef Wierer.
Mezitím dav zaútočil kameny na okna hejtmanství, budovu Německého domu na Vápenici a výlohy obchodů ve městě. Vyděšený okresní hejtman požádal o vyslání vojenské posily z Olomouce. Ještě v noci dorazil oddíl osmnáctiletých rekrutů pod vedením velitele hejtmana Zapletala. 26. dubna 1917 ráno měla demonstrace pokračovat před budovou hejtmanství. Na tehdejším Čelakovského náměstí (čili zhruba v místech současného náměstí Padlých hrdinů) však vojenský kordon demonstranty zastavil. Byly rovněž uzavřeny ulice vedoucí do města. Ve chvíli, kdy čelo zástupu dělníků dorazilo k vojákům, se začalo střílet. Vyplašení nováčci pod psychickým nátlakem velitele, ve stresu a panice situaci nezvládli. Pravděpodobně stříleli nad hlavy lidí a do dlažby, ale odražené kulky způsobily masakr. Někteří byli zasaženi zezadu při útěku. Na dlažbě zůstalo ležet třiadvacet mrtvých, většinou mladých lidí. Mezi nimi byl i třináctiletý chlapec, který pozoroval událost schovaný v koruně stromu. Osmdesát lidí bylo zraněno.
V následujících dnech bylo město obsazeno vojskem. 112 účastníků demonstrace bylo zatčeno a vyslýcháno.
Přestože se tyto krvavé události odehrály již před 107 lety, neměly by zůstat zapomenuty. Vryly se totiž nesmazatelně do dějin našeho města.Tyto události si u Pomníku padlých v pátek (24. 4. 2026) společně s veřejností připomenuli náměstci primátora – Milada Sokolová, Marcela Župková a Jiří Rozehnal.
Hanácké střípky 