Narodil se 7. března 1916 v Žirovnici u Pelhřimova a vyučil se v roce 1931 knihařem u Josefa Svobody v Dolních Kounicích. Dílnu potom převzal jeho syn Jindřich Svoboda, který zde vytvořil umělecké knihařství. Scházely se zde krásné knihy z celé republiky a pro mladého knihaře Dvořáka do byla nesmírně zajímavá práce a velká škola. Kounická dílna se stala také místem setkávání básníků, spisovatelů, grafiků, malířů a bibliofilů.

Dokázal brilantně svázat knihu podle všech pravidel řemesla, uměl ušít jemné barevné kapitálky, praktikovat zlaté cizelované ořízky, tenčit barevné koziny, hnědé vepřovice i hrubozrnné marokény, modelovat kožené i pergamenové hlavice knih, dokonce ručně zlatit, ovládal umění slepotisku. Ve Svobodově ateliéru působil až do roku 1945, kdy Jindřich Svoboda odešel učit na uměleckoprůmyslovou školu.

V letech 1946 –1951 žil a pracoval v Jeseníku. V roce 1951 se usadil v Prostějově a další jeho působení je už spojeno s Prostějovem. Nebyla to jednoduchá doba. Z knihvazačství se stalo řemeslo a splynulo s průmyslovou výrobou. Ruční vazba knih téměř vymizela a knihařství se stalo součástí podniků komunálních služeb či výrobních družstev. Josef Dvořák pracoval v prostějovském družstvu Tvorba. Právě zde začala také vznikat i jeho umělecká díla – například desky na čestná občanství, reprezentativní alba, kazety a etue na státní vyznamenání pro Alžír a Egypt. Později to byly vazby Pamětní knihy Univerzity Palackého, Kroniky města Prostějova a Kodexu Václava z Jihlavy ze 14. století. Zhotovoval také vazby bibliofilií, například Baladu o námořníkovi od Jiřího Wolkera či Slezské písně Petra Bezruče.

Spolupracoval s výtvarníky Antonínem Kameníkem, Františkem Bělohlávkem, Aloisem Schneiderkou, Karlem Svolinským, Janem Zrzavým, Oldřichem Menhartem, Otou Janečkem a Dušanem Janouškem. Dvakrát mu byl přiznán titul knihař – mistr uměleckého řemesla.  Významným oceněním jeho práce bylo v roce 1957 přijetí do Svazu československých výtvarných umělců.

Jeho práce byly zastoupeny na kolektivních výstavách v Jeseníku, Opavě, Ostravě, Brně, Třebíči, Praze, Olomouci, Kroměříži a Karlových Varech. V Prostějově byla první umělecká výstava knižní vazby v roce 1966 pod názvem K 66 – Prostějovský program. Spolu s ním zde vystavovali naši přední knihaři Jindřich Svoboda, Josef Vyskočil, Otto Blažek a Jaroslav Olšák.  Vznikl podnět ke konání Trienále umělecké knižní vazby, která se konají na různých místech republiky dodnes (poslední XVIII. ročník se konal v Kroměříži od 21. 11. 2025 do 25. 1. 2026). Josef Dvořák vystavoval svá díla na I. ročníku Trienále v roce 1973 v Třebíči a IV. ročníku v roce 1982 v Brně.   Samostatná přehlídka jeho celoživotního díla se konala u příležitosti jeho sedmdesátin v roce 1987 v prostějovském muzeu.

Zemřel 30. prosince 1988 a jeho ostatky jsou uloženy na Městském hřbitově v Prostějově. Jeho místo posledního odpočinku se symbolicky nachází blízko hrobů našich velkých literátů Jiřího Wolkera a Edvarda Valenty, jejichž knihy měl a rád a které také vázal.

„Tento skromný a tichý člověk se proměňuje při každé příležitosti v nadšeného, nekompromisního a výřečného bojovníka za budoucnost knihařské práce, za vše, co by mohlo prospět knize.  Je stále rychlý a přesný. Odpočívá jen doma v kruhu své rodiny, u svých vnoučat a u své krásné knihovny. Je to odpočinek přemýšlivý a tvůrčí, ve kterém nabírá sil k další práci,“ napsal v medailonu uveřejněném v revui Štafeta, č. 3, 1976 nestor našeho uměleckého knihařství profesor Jindřich Svoboda. Ocenil tak práci mistra knižní vazby, který patřil ke špičce našich knihařů.

Foto: podobizna J. Dvořáka.

Zdroj text i foto: Hana Bartková, kronikářka města