Ve věku 88 let zemřela významná osobnost Olomouce. Profesor František Mezihorák byl oceňovaným historikem a pedagogem, který se zasloužil o vznik dnešní katedry společenských věd Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Působil jako děkan fakulty, senátor, ale byl i dlouholetým členem Zastupitelstva města Olomouce.
Vystudoval historii a češtinu na Univerzitě Palackého. Zde také po krátkém gymnaziálním působení v Kyjově nastoupil jako asistent a dosáhl kandidatury historických věd (1966) a doktorátu filozofie (1968). Pro svou angažovanost v reformním procesu tzv. Pražského jara (1968) byl z univerzitní půdy vypovězen a pak dvacet let zbaven možnosti vědecké a publikační činnosti. V dlouhém období diskriminace a policejního sledování však zažil i důvěru, uznání a oblibu u studentů strojnické průmyslové školy. V roce 1989 byl jedním z aktérů tzv. sametové revoluce a po jejím vítězství se mohl na univerzitu vrátit. Zastával zde akademické funkce prorektora univerzity a děkana Pedagogické fakulty. Na Filozofické fakultě UP založil první katedru evropských studií v Československu. Po dvou habilitacích (1990, 1993) byl v roce 1997 na základě vědecko-pedagogického řízení prezidentem republiky jmenován univerzitním profesorem. Ve své odborné práci se věnoval především problematice soudobých dějin, zvláště vztahům mezi národy střední Evropy, a dějinám evropanství.
Působil jako senátor Senátu Parlamentu České republiky, kde pracoval ve Výboru pro evropskou integraci a v Komisi pro zahraniční krajany. Byl předsedou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a členem Výboru přidružení České republiky a Evropského parlamentu v Bruselu. Několik let pracoval také v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku. Při všech svých univerzitních a parlamentních aktivitách na všech kontinentech světa se vždy snažil propagovat Olomouc. Výrazně se v Parlamentu České republiky zasadil např. o zachování práva povinného výtisku knih a periodik pro Vědeckou knihovnu v Olomouci, o dislokaci celostátního Fondu bydlení do Olomouce, o převedení rozsáhlých lesních ploch do majetku našeho města, o podporu zřízení Arcidiecézního muzea. Byl nositelem vyznamenání a ocenění domácích i zahraničních (zvláště řádu Za věrnost demokracii a humanismu Svazu bojovníků za svobodu, Velkého záslužného kříže Republiky Rakousko a Zlaté medaile Univerzity Palackého).
Byl také laureátem Ceny města Olomouce za rok 2005.
Hanácké střípky 