Foto by Hana Bartková

Narodil se 4. února 1926 v Liptovském Mikuláši jako nejmladší z pěti dětí. Z nich se dospělosti dožily tři. Rod Lužných pochází z Luběnic u Olomouce a jedna z jeho větví se v polovině 19. století usadila v bývalé obci Čechůvky. Byl to jeho dědeček, pokrokový rolník Ignác Lužný s manželkou Marií pocházející z významného rodu Mlčochů z Určic. Otec Jana Lužného diplomovaný agronom Oldřich Lužný působil od roku 1921 jako státní úředník a zemědělský rada v tehdejším okrese Liptovský Sv. Mikuláš na Slovensku. Matka Albína rozená Hermanová byla poštovní úřednicí. V roce 1939 se Jan vrátil s rodiči do otcovy rodné obce Čechůvky, kde prožil dětství a mládí.

V roce 1946 úspěšně odmaturoval na Vyšší hospodářské škole v Přerově. V letech 1946–1950 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. Po absolvování vojenské prezenční služby v roce 1952 nastoupil jako inženýr asistent do Výzkumného ústavu zelinářského v Olomouci. Specializoval se na problematiku šlechtitelství, genetiku a sortimenty. Po vedením profesorů Franze Frimmela-Traisenau a Jaromíra Scholze absolvoval externí aspiranturu a v roce 1961 získal vědeckou hodnost kandidáta zemědělsko-lesnických věd. V únoru 1965 získal hodnost docenta pro obor šlechtění a genetiku zahradnických rostlin. Od května 1965 začal působit jako pedagog na Vysoké škole zemědělské v Brně. V letech 1977–1992 byl vedoucím katedry základů zahradnictví VŠZ v Brně (nyní Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Lednici). Z politických důvodů mu byla třikrát zamítnuta profesura. Získal ji až v roce 1990.

Napsal před sedmdesát původních vědeckých a odborných prací a několik desítek článků a pojednání. Věnoval se také historii zahradnictví a zemědělského školství. Byl spoluautorem publikací Almanach českého a moravského šlechtění rostlin, České osobnosti výzkumu a šlechtění okrasných, ovocných rostlin a révy vinné ve XX. století, Jiřinky – královny pozdního léta, Historie zahradnictví I.– IV. Byl školitelem osmnácti aspirantů z celé republiky a vedoucím řady diplomových prací. Přednášel v Budapešti, Plovdivu, Bělehradě, Weihenstephanu, Moskvě, Hamburku, Hannoveru apod. Významná byla jeho činnost ve vědeckých radách různých výzkumných a šlechtitelských ústavů. Byl aktivním členem mezinárodní společnosti Eucarpia se sídlem ve Wageningenu. Je autorem odrůdy brokolice ´Vitamina´ a spoluautorem odrůdy ´Ametyst´ popínavé letničky Dolichos lablab. Dokonale  znal naši botanickou zahradu, kterou nejen navštěvoval, ale také se zde účastnil různých odborných akcí a výročí. 

Také v důchodovém věku byl činný. Nadále spolupracoval se Zahradnickou fakultou v Brně a Lednici a působil jako školitel studentských prací. Byl aktivním členem různých profesních organizací (například Dagla), členem hodnotících komisí a účastníkem různých výstav. V roce 2006 byla jeho celoživotní práce v oblasti genetiky a šlechtění oceněna udělením medaile J. G. Mendela a v roce 2010 titulem emeritní profesor Mendelovy univerzity.

 Od svého otce zdědil nejen lásku k půdě a rostlinám, ale také k historii. Zajímal se o historii Čechůvek a okolí, církevní dějiny, dějiny prusko-rakouské války roku 1866 a drobné sakrální památky. Zajímali ho hanáčtí spisovatelé Otakar Bystřina, František Zgoda (vlastní jméno Karel Křen), jazykovědec František Kopečný, filolog, slavista a odbojář za 2. světové války Ota Ritz-Radlinský (mimochodem jeho bratranec).  Rád se vracel do Čechůvek, za rodinou, spolužáky a přáteli. V letech 1993–1994 se společně s rodáky podílel na úpravě interiéru čechůvské kapličky sv. Otýlie, na pořízení nového votivního obrazu světice a na obnovení čechůvských poutí. Vydal při této příležitosti pamětní spis z pozůstalosti svého otce. Byl spoluautorem publikace Čechůvky a kaplička sv. Otýlie (Prostějov 2007).

Zemřel 29. ledna 2013 ve věku nedožitých 87 let v Uničově a byl pohřben 2. února 2013 do rodinného hrobu na hřbitově v Kralicích na Hané. Selské hanácké tradice, křesťanská víra, sepětí s rodným krajem, láska k lidem – to vše charakterizuje život a práci profesora Jana Lužného.

Zdroj text i foto: Hana Bartková, kronikářka města