Narodil se 2. dubna 1844 v Tlumačově v rodině kováře Františka Vrly a jeho manželky Barbory rozené Chouraďové.  V Kroměříži vystudoval gymnázium a následně filozofii na univerzitě ve Vídni. Na studia si vydělával doučováním studentů, přesto však musel na rok školu přerušit. Působil potom jako vychovatel v rodině hraběte Salma. Po absolvování školy nastoupil jako suplent na gymnázium v Kroměříži.  Přispíval také do Olomouckých novin řízených Josefem Černochem. Černoch byl perzekvován a zatčen a požádal Vrlu, aby v jeho práci pokračoval. Společně s Josefínou Černochovou vydávali v Olomouci česky psané noviny Našinec.

V srpnu 1870 přešel Josef Vrla do Prostějova, kde založil a řídil týdeník Občan. 9. 6. 1871 získal tiskařskou koncesi a založil v Prostějově první českou tiskárnu v domě Pod Žudrem Mlýnské ulici č.4. Zde společně s Josefem Černochem list vydávali. Také v Prostějově se zapojil do veřejného dění. Vystupoval jako řečník na schůzích a táborech lidu. V polovině roku 1871 otevřel tiskárnu pod firmou Černoch a Vrla v malé místnosti ve Vodní ulici. Úpadek národní strany a ztráta správy radnice jej vedly k odchodu z Prostějova do Brna. V Brně byl spolumajitelem tiskárny, nadále vydával list Občan a působil jako člen Politického spolku. Poměry v Brně ho však zklamaly.

 V březnu 1875 se vrátil do Prostějova, kde obnovil tiskárnu v Mlýnské ulici. Zde redigoval od 12. května 1875 až do 15. prosince 1881 týdeník Prostějovské noviny. V roce 1882 převzal tisk Hlasů z Hané. Také do nich přispíval svými články. Vystupoval kriticky vůči německému starostovi Janu Zajíčkovi. Poukazoval na praktiky německé správy města, podvody při volbách a při vedení obecního hospodářství.

Významné byly jeho aktivity v politické a veřejné oblasti. Od roku 1878 až do své smrti byl členem obecního výboru za národní stranu. Zabýval se stavebnictvím, zdravotnictvím, školstvím a problematikou živností. Byl členem stavebního výboru města. Usiloval o zlepšení situace v pitné vodě, zasadil se o uznání práv trhovců a o úpravy prostředí v okolí radnice.  Jako člen výboru Matice školské významně podporoval českou reálku.  Stál u zrodu Řemeslnické jednoty a Všeobecné dělnické a invalidní pojišťovny. Byl předsedou okresní nemocenské pokladny. V roce 1883 spoluzakládal Průmyslovou jednotu, která podporovala průmysl a živnosti. Podílel se na organizaci první výstavy pořádané jednotou ve Waitově domě (Beseda na dnešním Žižkově náměstí) ve dnech 5. 7.– 1. 9. 1885. Těmito aktivitami patřil ke spoluzakladatelům prostějovského muzea. Byl předsedou Klubu samostatných obchodníků, členem výboru Měšťanské besedy, členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci a zakládajícím členem Českého politického spolku. V roce 1885 neúspěšně kandidoval na poslance do říšské rady za okresy Prostějov – Olomouc.

Aktivně vystupoval v době vrcholícího česko-německého zápasu o správu města v letech 1890–1892. Byl tváří volební kampaně probíhající pod heslem „Svůj k svému“, jejímž cílem bylo přesvědčit české obyvatele města a okolí, aby nakupovali v obchodech českých živnostníků.

Jeho politické aktivity měly vliv i na vlastní podnikatelskou činnost.  V roce 1894 se dostal do finanční krize, ale nakonec ji s pomocí městské rady překonal. Pracovní vypětí se však podepsalo na jeho zdravotním stavu. Josef Vrla zemřel 27. ledna 1896 ve věku 51 let po cévní mozkové příhodě. Je pohřben v rodinném hrobě na Městském hřbitově v Prostějově. Jeho ostatky sem byly přeneseny ze starého hřbitova.

Vrlova tiskárna je skutečným pojmem.  V řadě Prostanensií a dalších knih a tisků najdeme v tiráži větu: Tisk Josef Vrla. Tiskárna od roku 1881 sídlila v domě U Měsíčka na Dolním náměstí 5 (nyní nám. T. G. Masaryka), od roku 1905 na Žerotínově náměstí 13 (nyní Žižkovo náměstí, Beseda) a od roku 1912 v domě na Rudolfově náměstí v tzv. Vrlově domě 8 (nyní náměstí E. Husserla). Po Vrlově smrti ji vedla manželka Josefa Vrlová, sazeč Josef Šimek a později synové Oldřich a Jaromír a zeť Jindřich Stav. V roce1935 převzala koncesi tiskárna Prototyp – B. Beránek a spol. V zadním traktu domu tiskárna fungovala až do roku 1952.

Památku Josefa Vrly nám v Prostějově připomíná název ulice, Vrlův nájemní dům na dnešním náměstí Edmunda Husserla 8, ve kterém dědicové provozovali tiskárnu a místo posledního odpočinku na prostějovském hřbitově.

Zdroj text i foto: Hana Bartková, kronikářka města