Dnešní svět se stává nesnesitelným. Chybí jistoty, chybí důvěra, chybí víra. Jak se to stalo? Myslím, že problém je orientace na peníze jako jedinou hodnotu života. Někdy to jde až do absurdity. Slyšel jsem o majiteli firmy, který má na běžném účtu 900 milionů korun, ale fabrika se mu rozpadá a zaměstnanci utíkají.
Jsou peníze modla? Zřejmě ano. Vrchol všeho jsou všechny ty „kryptoměny“, které si ve svém nitru pamatují, kdo, kdy a kolik s jejich pomocí zaplatil. Říká se tomu blockchain, vcelku zajímavá technologie, ale obávám se, že může být snadno zneužita. Co tedy můžeme dělat, když nás svět drtí?
Můžeme svět ignorovat a žít podle svého, to ale vyžaduje silnou osobnost, která se jen tak nenechá zlomit. Proto unikáme. Někdo pije, někdo bere tvrdé drogy, někdo hraje počítačové hry či hazard. Ale únik z reality je i knížka, seriál nebo film. Necháme se unášet na vlnách neskutečna, protože kdybychom mysleli jen na realitu, náš život by se nám rozpadl jako domeček z karet.
Jak se to přihodilo? Relativizací. Slovy, že každý má svou pravdu. Tedy popřením toho, že pravda je jen jedna. Je-li pravda politiků jiná než pravda občanů, nemůžou si navzájem důvěřovat. Dále je třeba připomenout, že po věky byli lidé věřící. Boha máme zakódovaného v sobě, pokud ho popíráme, popíráme i své vlastní nitro.
Dá se s tím něco dělat? Politici musejí být pravdiví, abychom jim mohli věřit. Kněží všech církví musejí ustoupit od hromadění majetku a kázat nezkreslené pravdy víry.
Můžu s tím něco dělat já? Můžu, když si ověřím získávané informace a budu šířit jen a jen pravdu. Jsme národem Husa, Nepomuckého a Komenského. Není to dobrý základ pro život v pravdě?
Hanácké střípky 