Prakticky denně chodím mezi svým domovem a obydlím své maminky parkem před Reálným gymnáziem a ZŠ Otty Wichterleho. Chodník je tam všelijaký, člověk musí volit pevné dlaždice, aby nezakopl. Proč tomu tak je? Inu proto, že šlapeme po hrobech našich židovských předků.
Prostějov byl zván Hanáckým Jeruzalémem. Žilo zde spousta Židů, z jejichž komunity vyšly i významné osobnosti, připomenu alespoň Edmunda Husserla. Dnes jsou památky na ně vzácné. Staré židovské město bylo zlikvidováno v druhé polovině minulého století, starý židovský hřbitov byl zrušen (rozuměno ukončeno pohřbívání) dokonce už někdy v roce 1910. Hroby ale zůstaly. Za nacistické okupace byly náhrobky rozprodány a plocha hřbitova „zplanýrována“. Hroby ale zůstaly. Na místě starého židovského hřbitova vznikl park. Hroby ale zůstaly…
Ano, dnes klopýtáme po nedostatečně udržovaném chodníku, který drze přetíná hrobová místa. Proč to klopýtání? Jelikož hroby se různě propadají a berou tak chodník s sebou. Město Prostějov jednalo se zástupci židovských obcí, ale závěrem je vždy, že bude vypsána studie úpravy tohoto pietního místa. A jakmile je studie vypracována, město a Židé se sejdou a rozhodnou se vypracovat studii. Žid by asi řekl, že je to „chucpe“, my jen můžeme povzdychnout a pak – šlapat po hrobech našich předků, protože rozumnou cestu (chodník) mimo hrobová místa prostě nikdo nepostaví.
Hanácké střípky 